Tři intenzivní týdny ve skutečných zařízeních, s opravdovými klienty, absolvovali žáci 3. ročníku oboru Sociální činnost během své druhé souvislé praxe. Hned na začátku školního roku působili v různých institucích regionu – například v Domově Božice, v SC Šanov, v Domově U Lesíka, v Zámku Břežany, v Centru denních služeb, v Odlehčovací službě či v Kruhu Znojmo.
Ať už pomáhali seniorům, nebo pracovali s dětmi s handicapem či bez něj, odnesli si všichni silný, formující zážitek – a zkušenosti, které se z učebnic naučit nedají.
„Byla jsem v zařízení pro děti. Zpočátku jsem se bála, že to nezvládnu. Ale jakmile jsem viděla, jak se na mě děti těší a jak mě berou, všechno šlo nějak přirozeně,“ popisuje Tereza, žákyně 3. ročníku.
Podobné zkušenosti sdíleli i její spolužáci, kteří praxi vykonávali v domovech pro seniory. Hovořili o hlubokých setkáních, nově objevených hodnotách i o větším respektu ke stáří – ale také o tom, že díky praxi získali větší jistotu a nový pohled na život.
Přímý kontakt s klienty, spolupráce s profesionály a každodenní vykonávání základních pečovatelských činností – to vše bylo pro žáky nejen výzvou, ale i velkou školou lidskosti.
„Mnozí naši žáci během těchto tří týdnů výrazně dospěli – profesně i lidsky. Naučili se empatii, trpělivosti i zodpovědnosti,“ shrnuje třídní učitelka a vyučující odborných předmětů Kateřina Lustigová. „Odměnou za jejich nasazení nebyla jen nová dovednost, ale především vděčnost klientů a skutečné lidské propojení, které si z běžné výuky ve třídě nelze odnést.“
Přestože návrat do lavic po náročné praxi může být pro mnohé vyčerpávající, studenti přiznávají, že se na další výuku těší – a to s novou motivací i pohledem.
„Teď víme, proč se učíme. Každou informaci vnímáme jinak – víme, jak ji později využijeme,“ říká žákyně Milada. „Těšíme se, až si nové poznatky vyzkoušíme na další praxi.“
A příležitostí bude dost. Po celý zbytek školního roku budou žáci každých čtrnáct dní trávit dva dny opět v terénu – navážou na své zkušenosti a dále budou rozvíjet jak odborné, tak i osobnostní dovednosti.
Druhá souvislá praxe tak nebyla jen jednorázovou zkušeností, ale stala se přirozeným mostem mezi školním vzděláváním a reálným světem sociálních služeb. A pro některé žáky možná i začátkem budoucí profesní dráhy.
„Bylo to náročné, ale smysluplné. A právě to je na téhle práci krásné,“ uzavírá Martin, který už dnes vnímá svou budoucnost v sociálních službách jako životní poslání.
Autorka textu je vedoucí oboru Sociální činnost za SČMSD Znojmo
Marcela Sabová
Znojemský deník
Přidejte odpověď